František Šesták  (1941), ekonom, cyklista, cestovatel a autor knih 


Po několikaletém váhání jsem se rozhodl pro něco, co je pro mladší i střední generaci v současné době naprostou samozřejmostí – pro vytvoření vlastních webových stránek. Chci na nich soustřeďovat všechny informace, z nichž některé jste si mohli doposud najít pod mým jménem, zaznamenané namátkově či účelově jinde. Na vlastních webových stránkách budu postupně zveřejňovat svoje vzpomínky, postřehy, zkušenosti ze svého cyklistického života závodníka a cestovatele. Přeji si, aby se staly motivujícím impulzem i pomůckou pro široký okruh vyznavačů krásného sportu, kterým bezesporu cyklistika je.

Na kole se otevírají nevyčerpatelné možnosti poznávání krás přírody, historie a kultury, života lidí doma, v blízké i vzdálenější cizině. Závodní cyklistika patří k nejtěžším sportům vůbec, posiluje vůli, vytrvalost a píli.

Výběr nejzajímavějších fotografií budu pravidelně aktualizovat ve fotogalerii. Dalším mým velkým cílem je dostat se v článcích blogu do užšího kontaktu s vámi. Podávat informace o pořádání přednášek, o rozhlasových a televizních pořadech, o své publikační činnosti v časopisech, novinách, v neposlední řadě jako cestovatel o vydávání cestopisů. Doufám také, že mi zdraví ani moje sedmdesátka nepřeruší další cestovatelské plány a budu mít možnost podělit se o nové zážitky.

Žiji v Blatné, kde jsem pracoval v podniku TESLA Blatná. Jsem ženatý -  manželka Marie, dcera Marcela.. Z dětství mám hezké vzpomínky na Myslív. Tady mi rodiče jako pětiletému koupili  k Vánocům krásné dětské kolo a zřejmě díky tomu jsem už jako malý kluk získal k jízdě na kole vřelý vztah. V r. 1952 jsme se přestěhovali do Sedlice. Tady jsem začínal s různými sporty, ale především s cyklistikou. Měl jsem zde velké cyklistické vzory. Jako žák a dorostenec jsem závodil za SOKOL Sedlice. Na vojně jsem se ke kolu vůbec nedostal.  Potom jsem dlouhá léta hrál fotbal i hokej. Kolo zůstalo dále stranou. Cyklistické dění jsem jen pasivně sledoval a upřímně řečeno, byla to doba, kdy sehnat nové, pořádné kolo a dobré oblečení, byl těžko řešitelný problém. K aktivní cyklistice jsem se vrátil až po několika desetiletích ze zdravotních důvodů  a pro stále se zvyšující nadváhu. Znovu a úspěšně jsem začal závodit v seniorských regionálních i celostátních soutěžích (např. 2x mistr Jihočeské amatérské ligy, vítězství v horském i silničním maratónu Beskyd Tour atd.). Několikrát jsem s průměrnými výsledky startoval i na Mistrovství světa veteránů v Rakousku. Pravidelně jsem se zúčastňoval cyklomaratónů „Král Šumavy“ Ideální podmínky mně poskytoval cyklistický klub RICOH IMPROMAT Tábor.

Po r. 1989 lásku ke kolu znásobila možnost svobodného cestování. Každá moje cesta měla vždy určitý, předem stanovený motiv a cíl.  Z počátku to byly jen kratší a lehčí zájezdy s cestovními kancelářemi, postupně jsem si plnil cestovatelské sny podle vlastního itineráře.

Přehled nejzajímavějších tras:   

Poznávání nepříliš vzdálených míst za bývalou železnou oponou začalo Dunajskou stezkou a krátkými, stále ještě nesmělými vyjížďkami za pohraniční pásmo Šumavy do Německa a do Rakouska v r. 1990 a 1991.

Jedním z prvních větších cyklistických cílů bylo postupné překonávání alpských vysokohorských průsmyků. Přednostně těch, kterými projíždějí cyklisté  nejslavnějších profesionálních závodů. Od Julských Alp, přes Dolomity, Savojské Alpy ve Francii a Pyreneje jsem jich zatím projel asi 120, z nichž 85 bylo ve výšce přes 2 tis. m/m.  S odstupem času nemohu uvěřit, že jsem vyjel na Col de la Bonette 2.862m, Col de Iseran 2.770m, Passo dello Stelivo 2.758m (2x), Col du Galibier 2.645m,  Edelweisspitze 2.571m (3x), Hochtor 2.504m, Furkapass 2.436m, Passo Giau 2.236m, další a další….

Na kole jsem procestoval většinu západoevropských zemí od Sicílie, Korsiky až po Švédsko,  v zámoří USA.

Za nejzajímavější a stále nejkrásnější, považuji více než dvouměsíční jízdu z Blatné v r. 2005, „Z Čech až na konec světa“. Motivováni knihou A. Jiráska jsme se spolujezdcem Františkem Hejtmánkem připomínali doma i v Evropě  540. výročí putování poselstva krále Jiřího z Poděbrad, které vedl tehdejší pán na Blatné, pan Lev z Rožmitálu. Za 68 dnů jsme přes deset západoevropských států ujeli 6.087 km. Jako ocenění jsme obdrželi od ministra kultury ČR „Čestné uznání“.

 

V r. 2007 jsem s Janem Hájkem z Plzně projel napříč Amerikou po nejslavnější silnici Ameriky ROUTE 66 z Los Angeles do Chicaga  - 4.150km. Cestu byla symbolicky motivována i naším životním výročím, které se shodovalo s pojmenování této slavné silnice. Obdržel jsem „Výroční ceny ROUTE 66 za rok 2007“.

 

r. 2008  Praha – Paříž, tzv. Panevropská trasa1565  km

Symbolicky připomíná nové   spojení tří států – Čech, Německa, Francie. Historicky také korunovační cestu Karla IV. – Via Karolina.Byla to premiérová, tak trochu utajená, nonstop jízda, hned po jejím slavnostním otevření. Stejným způsobem, o několik dnů dříve,  ale opačným směrem, projel trasu můj  kamarád Jan Bednář z Prahy. Protože jsme nebyli středem mediálního zájmu, teprve několik měsíců po nás, se na tuto stejnou cestu vydal pár redaktorů BLESKU s domnění, že jedou první.

r. 2009 Od Baltu k Jadranu – 2.540 km   

Cestu byla k 20. výročí pádu železné opony,opět s F. Hejtmánkem -    2.540 km. Společně jsme si užívali jízdu z Trawemunde na Baltu po obou stranách hranic bývalých dvou německých států NSR/NDR, České republiky s Německem a Rakouskem, Slovenska s Rakouskem, Maďarska s Rakouskem a Slovinskem (dříve s Jugoslávií). Skončili jsme v Terstu u Jadranu.

 - Z Prahy do Štrasburku. Novináři mne vybrali jako doprovod europoslance Kožušníka, abych potvrdil splnění jeho předvolebního slibu. V jednom rozhovoru před volbami do Evropského parlamentu prohlásil, že v případě zvolení pojede na první zasedání do Štrasburku na kole. Slib splnil.

- Švédsko, Stockholm a především kultovní cyklomaratón „Vatternrundan“, 300km kolem druhého největšího jezera Vattern ve Švédsku  (20 tis. účastníků).          

V r. 2009 jsem převzal od Oblastní hospodářské komory titul „Významný rodák roku“.

 

r. 2010 a 2011  rekonvalescence po autonehodě

r. 2012   Sicílie, Lipanské ostrovy a jižní Itálie    (960km)

Jedna z nejzajímavějších cest za poznáním přírody,historie, kultury a architektury. Cestu jsem z různých důvodu musel několikrát odložit, nakonec jsem jí intenzivní rehabilitací zvládl 5 měsíců po TEP kyčle.    

r. 2013   

- Na kole napříč republikou. (1.030 km)

Jízdou jsem vyjádřil podporu humanitární akci Josefa Zimovčáka na pomoc dětem postiženým onkologickými nemocemi viz. www.nakoledetem.cz.

- Svatojakubská cesta -  květen 2013 (340 km).

Tentokrát jako pěší poutník z Astorgy do  Santiaga de Compostela (Španělsko), na Mys Finisterre a do Muxie u Atlantiku, kterou jsem mohl absolvovat jen  zásluhou českých lékařů, zdravotníků a rehabilitačních pracovníků.

 

Vlastním nákladem jsem vydal knihy:

1/  Z Čech až na konec světa – Svatojakubskou cestou na mys Finisterre  (už 2.vydání)

2/  Na kole napříč Amerikou – 29 dnů po ROUTE 66

3/  Na kole do Evropského parlamentu

Distribuci knih provádím převážně také sám. Díky tomu mohu částí výtěžku z prodeje a z přednášek přispívat na léčbu nemocných dětí a v rámci projektu „Adopce na dálku“ podporovat  studentku Shaini v Indii (viz foto). Chci tím symbolicky zhodnotit pomoc všech, kteří nám na cestách častokrát nezištně pomáhali. 

Finanční prostředky na cestování a na vydání knih jsem po dobu osmi let získával zaměstnáním v důchodovém věku, od MěÚ Blatná, Rožmitál pod Třemšínem, Sedlice, OÚ Volenice a dalších sponzorů, vyjmenovaných v knihách. 

 

Ostatní zájmy:

Od dětství ve mně rodiče pěstovali lásku k hudbě a ke zpěvu. Z počátku jsem hrál na  housle, později jako samouk na různé dechové nástroje. Hrál jsem při různých příležitostech a s různými soubory taneční, dechovou i chrámovou hudbu. Naplno se věnovat současně sportu a hudbě, nebylo možné. Proto jsem se nikdy nemohl zavázat k pravidelnému vystupování. ale velmi rád jsem využíval poměrně častá pozvání k muzicírování v různých orchestrech. V současné době, když už nechodím do zaměstnání a  mám trochu více času, hraji na tubu v hudebním souboru Města Písek.

Rád sleduji cestopisné, historické  a sportovní pořady, filmové veselohry, divadelní klasiku a obdivuji mimořádně kvalitní výkony blatenských divadelních ochotníků.

 

Plány :

1/Cestovatelské –  více cestovat a fotografovat u  nás doma, v České republice. Ostatní podle zdravotního stavu, s ohledem na přibývající léta a finanční situaci. Pokusit se projet zbytek trasy bývalé železné opony od Černého moře podél hranic Turecka, Bulharska, Řecka a Rumunska až do Maďarska.

2/ Publikační  -  najít vydavatele knihy, resp. sponzory k připomenutí existence železné opony, vydat knihu cestovatelských a cyklistických vzpomínek, zaměřenou především na zaznamenání setkávání s lidmi.                               

3/ Pokračovat v přednáškové a mediální činnosti

Závěr:  

Nejhezčí cestovatelské zážitky mám ze setkávání s lidmi navštívených zemí a návraty domů, do České republiky. Po tom, co jsem na cestách viděl a poznal, jsem  skálopevně přesvědčen, že všude v Čechách,  zvláště u nás v okolí Blatné, Sedlice, v blízkosti Brd a Šumavy, máme nejkrásnější místa na světě.

Všechny vás srdečně zdravím. Děkuji všem, kteří jste si zakoupili moje knihy, kteří mne zvete na přednášky i všem, od nichž čerpám pozitivní podporu a energii.

Těším se s vámi nashledanou kdekoliv a kdykoliv.

A nezapomeňte – „S úsměvem jde všechno líp!“ (bez ohledu na věk)

Váš František Šesták