K životnímu výročí!

Mějte se fajn a těšte se ze života! A nejen na kole!! 

Ohlásila se mi sedmdesátá léta. Nějak tomu sám ani nemohu věřit. Jen si jako pamětník strašně moc přeji, aby s těmi normalizačními sedmdesátými léty jsem měl společné jen to shodné číslo. O to víc si přeji, abych tuto nastávající životní dekádu prožil ve zdraví, svobodně řízen jen vlastními myšlenkami a plány, limitován fyzickou kondicí, alespoň tak, jak jsem, z počátku velmi nesměle, začal realizovat od r. 1990. Do té doby jsem nedoufal, že se mi naskytne možnost svobodně cestovat, kam se mi zachce. Díky Bohu mi zdraví natolik sloužilo, že ač v důchodovém věku jsem si vlastním přičiněním mohl dopřát splnění mnoha cestovatelských cílů, patřících dříve do říše bláhových snů.

Přeji si, aby mi zdravotní stav dovolil pohybovat se stále nejen mezi svými přáteli seniorského věku, ale také mezi mladšími. Pro ty být motivací k aktivnímu sportovnímu životu, cyklistice zvlášť.

Přeji si, aby se cyklistická základna  rozšiřovala při organizovaných i individuálních cykloturistických vyjížďkách, aby trvale dosahovala vynikajících výsledků v republikových v silničních závodech a v závodech horských kol tak, jak se to v současné době v juniorských kategoriích daří u nás v Blatné bratrům Stoškovým  a Petrovi Soukupovi v kategorii elite mezi dospělými.

Přeji si, abych po autonehodě a nekonečně dlouhém loňském roce, jsem mohl znovu usednout na kolo a když to půjde, nadělit si symbolicky nějakou další zajímavou cestu nebo maraton. Nechci dramatizovat, ale bez pohybu, bez kola a bez přátel, to pro mne bylo období nepoznané a velmi těžké.