Znovu na kolo

Na vojně jsem možnost věnovat se cyklistice neměl. Po návratu z vojny jsem si jako správný „frajer“ koupil motorku a to byl úplný konec. Na sport jsem úplně nezanevřel. V létě jsem hrál fotbal, v zimě hokej, na přesuny a předvádění byla motorka. Později nebyl ani fotbal ani hokej, málo pohybu, s tím související přírůstky na váze a zdravotní problémy. Operace jednoho, později druhého váhou přetíženého kolena mne na radu lékaře přivedly zpět na kolo.

„Kolena zrehabilitujete a váhu snížíte nejlépe jízdou na kole. A to hned!!“ Díky jemu jsem během roku snížil za léta nashromážděnou nadváhu o 13 kg a kolena mám nyní v naprostém pořádku. Kolo mne znovu chytilo. Také později, po obrně stehenního svalu, mne znovu postavilo na nohy. 

Skutečně závodit jsem začal znovu až v seniorských kategoriích

Jezdil jsem střídavě jihočeskou a západočeskou amatérskou ligu. Mám rád maratony, silniční, i horské. Největších úspěchů jsem dosahoval v kategorii nad 60 let. V letech 2002 a 2003 jsem byl v dresu RICOH IMPROMAT mistrem Jihočeské amatérské ligy na silnici, v dílčích závodech jsem byl prakticky pravidelně na stupních vítězů. Za velký osobní úspěch považuji vítězství v silničním i horském maratonu Beskyd Tour v Rožnově pod Radhoštěm, vítězství v silničním maratonu Rampušák ve Štítech v Orlických horách, vítězství v závodě do vrchu z náměstí v Sušici na vrchol Svatoboru atd. Bez většího úspěchu, nikoliv jako neúspěšné, mohu hodnotit svoje účasti na Mistrovství světa veteránů v St. Johann in Tirol.  

S přibývajícími léty jsem závodil už jen nepravidelně, převážně na horském kole. I tady se mi celkem pohodlně dařilo prohánět cyklistický potěr. Přiznám se, že jsem sice rád intenzivně trénoval. Nikdy jsem nepatřil k těm nejpilnějším a k nejzarputilejším. Vůli a vytrvalost jsem měl, ale umístění a výsledky přicházely více jako „dar od Boha“.  Snad proto, nebo právě proto jsem se svým kamarádem Janem Károu bez větších problémů v 68 letech absolvoval 300 km na známém cyklomaratonu Vattern Rundan ve Švédsku v čase 12 hod, 4 min. V podstatě zklamaní, že jsme se vlastní vinou při převlékání do čistých dresů před dojezdem připravili o čas pod 12 hod. Maratonu se zúčastnilo neuvěřitelných 20 tis. startujících. Je to vlastně cyklistická obdoba Vasova běhu na lyžích.

Každoročně na podzim se těším na silniční cyklomaraton Král Šumavy. Kromě vynucených přestávek sem jezdím pravidelně. Nedalo mi, abych si také nevyzkoušel Krále na trase MTB. 

Ze závodů v seriálu Šumavské amatérské ligy si rád vzpomínám na nelítostné, prestižní souboje s Honzou Hájkem, s nímž jsem také projel ROUTE 66, Františkem Machatým, Vojtou Harantem, Antonínem Černým, nebo na Josefa Krátila, inteligentního jezdce a jednoho z hlavních organizátorů cyklistických maratónů Král Šumavy, na Miloslava Jůzu, na bojovníka Milana Šimona a další.

Veteránské závodění mně přineslo nová, nebo ještě více utužilo stará přátelství. Nechci na nikoho zapomenout, ale musím jmenovat alespoň některé: Miloslav Šustr, jenž mi umožnil startovat za jeho tým RICOH Tábor, Příbramáci Zdeněk Šlehofer, Evžen Kamenár, Mojmír Minx st., Miroslav Paul, Vašek Klíma z Kamenného Újezda, Václav Píša, Honza Kalina, Václav Nosek, Pepa Etlík, nebo nestárnoucí a vždy zábavný Milan Kápl, další a další.