9. setkání cyklistických legend v Novém Bor­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­u 25. a 26. srpna 2012

Jako velikou poctu jsem si považoval pozvání na setkání cyklistických legend v Novém Boru ve dnech 25. a 26. srpna 2012. Bylo pro mne ohromným přínosem a zážitkem v tom směru, že jsem se sešel převážně s mými obdivovanými a význačnějšími vrstevníky a měl jsem příležitost osobně poznat v podstatě celou tehdejší československou cyklistickou elitu. Mistry republiky, reprezentanty Československa ve všech cyklistických disciplínách na Mistrovství světa v cyklistice, na Závodu míru Praha – Berlín – Varšava, účastníky závodů Okolo Slovenska, Bohemia, který se jezdil právě v okolí Nového Boru.

Největší radost jsem měl ze setkání se svým velkým soupeřem z dorosteneckých let, Karlem Štarkem. Pamatuji si na souboje s ním na krajských přeborech a mnoha dalších silničních cyklistických závodech v Plzni, v Rokycanech a ve městech převážně v západočeském kraji. Bohužel jsem ho nikdy neporazil v závěrečném spurtu. Dobře se mi poslouchalo, když i on si na naše souboje vzpomněl. Nebyl jsem sám, kdo si na něho brousil zuby. Měl ohromné zrychlení. Zřejmě proto byl vybrán k výkonu vojenské základní služby do týmu dráhařů Dukly Pardubice. V dalších létech už plně uplatňoval vrozené sprintérské ambice a získával trofeje jako reprezentant Československa v dráhové cyklistice. Ale při našem dlouhém povídání potvrdil, že silniční cyklistika mu byla bližší.

 Musím se ještě zmínit o další uznávané, ale diskriminované cyklistické osobnosti. Je to Pavel Zeman. Pochází od nás z Blatné. Ve vrcholové cyklistice působil dlouhá léta ve známém cyklistickém oddílu INTER Bratislava. Patřil k výborným československým závodníkům, ale bohužel jen v tuzemských silničních cyklistických závodech. Na závody do zahraničí se, bez ohledu na svůj talent a dosahované výsledky, do reprezentační nominace bohužel z „kádrových důvodů“ nedostával. Důvod: kádrová nespolehlivost. Jeho rodiče byli tehdejšími mocipány zařazeni do skupiny perzekuovaných a také proto, že jeho dva jeho sourozenci emigrovali po r. 1968. Byla to běžná praxe minulého režimu. Křivdu Pavel pokorně nesl a od lásky ke kolu se odradit nikdy nenechal.

Teď jezdí často do Blatné a tady nás oba až v důchodovém věku spojil společný zájem o cyklistiku. Byl to také on, který mne na setkání v Novém Boru doporučil.